Edita Dobrovolná preložila úžasný článok o chovatelskej stanici Sulhamstead pani Florence Nagle.
Celý článok aj s odkazmi na originál nájdete tu:
http://www.cz-pes.cz/really-irish-wolfhound/sulhamstead.htm

My Vám prinášame jeho úryvky venované chovu, vystavovaniu a trénovaniu vlkodava.

Florence Nagle chs. Sulhamstead

"The Killybracken Get-Together"
Následující text byl pořízen ze záznamu na kazetě na setkání "The Killybracken Get-Together" v roce 1971. Nebyl nijak upraven, pouze komentáře byly rozděleny do hlavních kategorií. Samozřejmě z diskuse mohly být přepsány pouze části.

Chov
Snažím se chovat takové psy, kteří budou stále použitelní pro práci, pro kterou byli určeni. Mám obvykle jeden až dva vrhy ročně - kvalita, ne kvantita. Za celý svůj život jsem chovala jen asi na osmi nebo devíti nebo deseti fenkách. Žádná z mých fen neměla nikdy víc než tři vrhy. Měla jsem jen okolo 14 psů, nikdy ne víc. A nechávám si své staré psy. Ale nesmíte být sentimentální. Důležité je podívat se na svoje štěňata a vidět, že máte něco speciálního. Nechat si jednoho a ostatní prodat okolo 14 týdnů.

Nejdůležitější, na co se musíte dívat pokud vybíráte štěně irského vlkodava, je dobře započatý růst kostry, dobrá bedra, široká záď, dostatečné úhlení koleních kloubů a pohyb "jedna-druhá-třetí-čtvrtá" ve věků tří nebo čtyř týdnů věku. Já se vždycky více soustředním na zadní končetiny. Jsem absolutně šťastná, když si vybírám štěně až po všech ostatních, protože oni se vždycky dívají na hlavu a já na druhý konec.

Začínala jsem celkem třikrát. - během válek jsme neměli čím psy krmit, a tak jsem vždycky musela začít od úplného začátku.

"Zadní část" je vždycky důležitější než přední, samozřejmě - je to "motor". Pes se může dobře pohybovat pokud má dobrou záď a špatný "předek", ale nemůže se dobře pohybovat, pokud nemá v pořádku zadní končetiny. A také musí být pes osvalený, protože pokud nemá svaly, nemůže mít správnou postavu.

Nepoužívám své feny k chovu častěji. Musíte jim nechat čas dát se znovu dohromady a vaše chovná fena má být pořád výstavně krásná až do věku sedmi osmi let.

Nechovám na příliš velkých fenách. Je pravidlem, že nebývají tak dobré, jako menší fenky. V Americe chtějí, aby všechno bylo větší a větší bez ohledu na ostatní. Jedná cena, kterou jsem nikdy nevyhrála a nemyslím, že kdy vyhraju, je "Heigh cup" (Pohár pro nejvyššího psa), škodí to naším psům i fenkách víc, než cokoliv jiného.

Standard musíte číst velmi pozorně - já vím, říká se v něm "velký", "impozantní", ale také "žádoucí výška okolo 34 inchů" (86 cm). Můžete mít psa dobrých 36 nebo 37 inchů (1 inch = 2,54 cm) vysokého, ale obvykle bude ve velmi špatné kvalitě. Lidé neumějí číst Standard. Máte mít psa širokého vpředu, ne z úzkým hrudníkem, širokého vzadu a různé další věci - ale lidé to nečtou. Někteří rozhodčí to také nečtou. Dnešní pěkní vlkodavové jsou takoví, jako byli před druhou světovou válkou. Dříve nebyl chov tak komerční, jako je teď. Vlkodavové nejsou komerční rasa. Ale spousta velmi špatných psů je prodávána za vysoké ceny. Proto je tak důležité si psa nejprve pořádně prohlédnout a pak jej teprve koupit, nebo se zkontaktovat s někým zkušeným.

V jakém věku se dívám na povahu psa? Nedívám se na ni - ukáže se sama. Musíte chovat pro povahu. A nenechat nikoho aby říkal, že špatná povaha je důsledkem příbuzenské plemenitby. Pokud chováte příbuzensky pro dobrou povahu, získáte lepší povahu, ale pokud budete chovat na psech se špatnou povahou, získáte psy, se kterými nebudete moci nic dělat. Povaha je základní věc, na niž se při chovu musí klást obrovský význam.

Všichni moji psi pochází z velmi příbuzenské plemenitby. Nechovám na bratrech a sestrách, ale vezměte si rodokmen feny jako je Maria, která porodila psa BIS na Cruftově výstavě. Kryla jsem ji třemi různými psy, pokaždé šlo o liniovou plemenitbu a v každém jejím vrhu se narodili šampioni. Nebyly to velké vrhy.Vždycky jsem si potvrdila, že pokud použijeme psa z jiné linie, musíme být velmi opatrní. Každým použitím psa z jiné linie ztratíte trochu kvality. A musíte ji pak získat zpět.

Chovala jsem jen na pár fenkách protože jsem použila jen ty, které jsem považovala za opravdu nejlepší a potom byla příbuzenská (nebo chcete-li liniová) plemenitba velmi úzká. Ale jak vidíte, mám oproti vám jednu výhodu, jsem velmi stará a znám všechna zvířata. Částečně podle jejich rodokmenu, znám jejich tváře, stavbu koster. Chovám také irské setry a ti se chovají pro povahu a inteligenci. Je mnohem těžší je chovat - pro odvahu a inteligenci - dělala jsem to vždycky stejně a měla jsem velký úspěch.

Lidé by neměli chovat příbuzensky, pokud neznají všechny předky. Není to práce pro každého.

Důvěřuji jen chovu na opravdu nejlepších fenách. Domnívám se, že fena dává štěňatům až 80 %. Perfektní chovný pes může vrh zlepšit, ale takového psa příliš často nemáte. Musíte vidět, že vaše fenky jsou úplně v pořádku. Není správné říkat: "No, ta fena není moc dobrá, ale do chovu ji můžu použít." Pokud jste dobří chovatelé - chovatelé, kteří opravdu chtějí pro plemeno něco udělat - nechovejte na všech zvířatech.

Tento příběh jsem již několikrát říkala: někdo o mně řekl: "Ubohá paní Nagle, jak je to od ní hloupé, všechna její štěňata jsou úplně stejná. Musí tím být otrávená." Tak, to je to, oč jsem se snažila 50 let. Nemůžete si myslet, že pokud máte bratra od vynikajícího psa, můžete jej použít do chovu a získáte ten samý výsledek, jako byste použili toho výborného psa, protože mají stejné rodokmeny. Můžete mít osm štěňat a každé z nich může mít jiné geny a být docela jiné. Můžete tak získat slavného dostihového koně a ze stejného spojení můžete mít zvíře, které nebude ani z poloviny tak dobré. Záleží to na tom, které geny zdědí.

Spousta dnešních vlkodavů má velmi špatné rodiče. To je podle mě polovina problémů - neznáte pozadí (předky) těchto psů. Nemůžete získat pro chov kvalitní základ, pokud rodiče, prarodiče a praprarodiče měli různé chyby. Pokud začnete chovat "masově", je to to, co se stane. Je to důvod, proč staří chovatelé dávají tak velký pozor, na jakých zvířatech chovají. Nechovejte na zvířatech, která mají různé typy chyb a vad. Je pak velmi těžké se jich zbavit.

Populační exploze je katastrofou pro chov. Je spousta nepěkných štěňat, která byla poslána do Ameriky a jinam, kde se na nich chová. Spousta z nich je nesporně dobrými domácími mazlíčky. Ale vy přeci nechcete chovat psy v kvalitě domácích mazlíčků. (Abych nezapomněla, není pravda, že fenka dostane všechny možné druhy nemocí, pokud nebude mít nikdy štěňata). Nejlepší chovatelé jsou ti, kteří chovají pouze na těch nejlepších zvířatech a to znamená vysokou kvalitu.

Věřte mi jednu věc - nikdy nezbohatnete, pokud budete chovat kvalitní irské vlkodavy. Ve skutečnosti jsou poměrně drahým luxusem. Nemůžete odchovávat kvalitní psy při vysoké produkci štěňat. Můžete být velmi šťastní, pokud odchováte za život jednoho, dva velmi dobré psy, pokud budete velmi pozorní. Pokud zkusíte odchovat více štěňat než můžete dobře uživit, více štěňat než můžete dobře vychovat - objeví se vady - ne vady zděděné, nezbytně, ale vady z nedostatku pozornosti (péče). Jenom pokud budou mít do života dobrý základ, neskončí špatně. Nemůžete mít kvalitu i kvantitu. Musíte si dát pozor na lidi, kteří odchovají spousty a spousty štěňat, chovají na svých fenách pořád atd. Nemohou odchovávat dobrá štěňata. Je to velmi závažné, protože je tu příliš mnoho irských vlkodavů na kterých se nyní chová.

Toto plemeno má úžasnou povahu. Jsou to jedni z nejlepších psů z hlediska povahy, pokud jsou správně vychováni. Ale pokud jsou masově odchováváni a dáváni do špatných rukou, získávají pověst, kterou si nezaslouží. Pokud máte psa se špatnou povahou, neprodávejte jej komukoliv dalšímu, abyste vydělali. Nechejte si ho.

Nejsme všichni dobrými chovateli. Nemůžeme být. Je to dar. Není to o věda, je to dar nebo umění. Někteří lidé mají dar smísit různé linie, vědět, co chtějí a získat to.